Moderní mobilita

Čistý vzduch je jeden ze základních pilířů spokojenějšího života nás všech. V minulosti jsme si poradili s vypouštěním síry a nyní bojujeme zejména s prachovými částicemi a oxidem uhličitým. Právě oxid uhličitý se podílí na vzniku skleníkového efektu a ohřívání naší planety. Od schválení Pařížské dohody (2015) sílí tlak na snižování produkce oxidu uhličitého ve všech oblastech lidského působení. Doprava je oblastí, ve které emise dlouhodobě rostou.

Přeprava zboží a osob vytváří v Česku druhé největší množství emisí, hned po výrobě elektřiny či tepla. Doprava hnaná spalovacími motory je také jedním z největších zdrojů emisí oxidu uhličitého a skleníkových plynů v Evropě. 

Nejde však pouze o oxid uhličitý. Roční mezní hodnota EU pro oxid dusičitý byla v roce 2013 překročena v 19 členských státech. Dieselové automobily sice produkují méně oxidu uhličitého než benzínové vozy, ale vypustí až čtyřikrát více oxidu dusičitého a 22krát více částic prachu. Prachové částice PM2,5 mohou podle Světové zdravotnické organizace způsobit kardiovaskulární onemocnění, astma či rakovinu plic.

Dalším významným problémem v oblasti životního prostředí souvisejícím s dopravou je také hluková zátěž. Silniční provoz je nejrozšířenějším zdrojem hluku, přičemž škodlivými hladinami hluku trpí v členských státech EHP více než 100 milionů lidí.

Znečištění ovzduší má však řešení: lze je snížit menší poptávkou po automobilové dopravě například rozvojem veřejné dopravy nebo právě akcelerací využití vozidel s nižší uhlíkovou stopou. Právě v druhé cestě je klíčovým receptem nasazení elektromobilů. Elektromobilita nabízí bezkonkurenční řešení, které může zbavit evropskou dopravu závislosti na importu ropy. Neprodukuje emise, je čistá a bez hluku spalovacích motorů.

V současné době mají největší zastoupení na trhu dva typy elektromobilů. Jde o vozidla s čistě elektrickým pohonem nebo o tzv. vozidla hybridní, která kombinují spalovací motor s elektromotorem.

Hybridní vozidla: nové, tzv. plug-in hybridy, umožňují svému majiteli využívat motor elektrický i spalovací nezávisle na sobě. Elektromotor vozidlo využívá především v pomalém provozu, spalovací motor pomůže při vyšších rychlostech na delší vzdálenosti. Baterie mají dojezd 20 – 85 kilometrů a dobíjejí se ze zásuvky nebo rekuperačně, tzn. v době, kdy je aktivní spalovací motor. Nová generace populárního vozu Toyota Prius dokáže na elektromotor ujet zhruba 60 km a v kombinaci se spalovacím motorem disponuje průměrnou spotřebou 3,3 l/100 km.

Čisté elektromobily: tato vozidla jsou poháněna pouze baterií a elektromotorem. K jejich provozu je potřeba nabíjení baterie pomocí specializovaných nabíjecích stanic nebo alternativně z klasické domácí zásuvky. Předností “čistých“ elektromobilů jsou především minimální výdaje za palivo (elektřinu), jednodušší konstrukce s použitím menšího množství součástek (minimální poruchovost a údržba) a tichý provoz bez emisí. Současné modely ujedou na jedno nabití 180–500 km. Některé umí dobít baterii na 80 % za pouhých 30 minut. Cena čistých elektromobilů postupně klesá, i přesto je v průměru trojnásobná oproti automobilům na benzín. Stejným poměrem je ale levnější palivo pro elektromobil.

Pojem „čistá mobilita“ neznamená nutně pouze elektromobilitu, ale zahrnuje také další čisté zdroje, typicky například vodík. Přestože by se vodíkový pohon mohl zdát otázkou příliš vzdálené budoucnosti, státní správa již v otázce této technologie spolupracuje se subjekty soukromého sektoru a probíhá průzkum, konzultace a přípravy dalších kroků. Potenciál být v budoucnu ekologičtější než nyní mají také vozidla na stlačený zemní plyn (CNG), a to při nahrazení klasického zemního plynu biometanem.

Alfou a omegou čisté mobility je infrastruktura. Právě rychlý rozvoj dobíjecích stanic pomůže rychlejšímu nástupu čistějších aut. 

Prozatímní forma podpory v Česku, která má vliv přímo na uživatele, je osvobození od silniční daně a osvobození od povinnosti platit mýtné nebo mít dálniční známky. V Praze je pak připraveno parkování zdarma na modrých zónách. Co ale úplně chybí je dotace nebo zvýhodnění při nákupu nového vozu s elektrickým nebo kombinovaným pohonem. Do budoucna se snad dočkáme možnosti čerpat prostředky v rámci operačních a komunitárních programů, národního financování a evropských finančních nástrojů.

Pro Česku je autoprůmysl zásadním prvkem ekonomiky a je nutné včas reagovat na nové trendy, pokud chceme být i v dalších letech producenty aut a součástek pro auta v takovém měřítku jako doposud.

Neopomenutelnou součástí čisté mobility je řešení souvisejících oblastí, zejména to, odkud bude energie pro elektromobily pocházet. Kde a jak bude vznikat biometan nebo vodík. 

V Česku se bohužel v oblasti dopravy setkáváme již mnoho let pouze s podporou biopaliv první generace a tím se snažíme plnit cíle, které jsme si v rámci EU zadali. Tato technologie je již dosti překonaná a je rovněž potřeba se pohnout dále.

Česko se při přechodu na čistou mobilitu řídí Národním akčním plánem, který vznikl v roce 2015 na základě požadavků směrnice EU, která uložila členským státům vytvořit svůj národní rámec politiky na podporu rozvoje alternativních paliv v dopravě a vytvořit tak dostatečně příznivé prostředí pro širší uplatnění vybraných alternativních paliv a pohonů v sektoru dopravy. Jeho nyní předkládaná aktualizace reaguje na nové unijní dokumenty schválené v předchozích letech, jako jsou například:

• nové emisní cíle oxidu uhličitého pro osobní a lehká užitková a nákladní vozidla
• povinný 14% podíl obnovitelných zdrojů energie v dopravě
• povinný podíl nízko a bezemisních vozidel v rámci nadlimitních veřejných zakázek

Aby byla naplněna očekávání z čisté elektromobility, musí být splněna podmínka nezávislosti na fosilních palivech i v případě zdroje elektřiny. Zvýšení podílu elektromobilů zvýší i nároky na elektrickou soustavu. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) uvádí, že pokud by do roku 2050 vzrostl podíl elektromobilů na 80 % v souladu s plněním závazků na snižování emisí, zvýší se podíl elektřiny spotřebované v dopravě z celkové spotřeby v EU z přibližně 0,03 % v roce 2014 na 4 – 5 % do roku 2030 a na 9,5 % do poloviny století. Tento nárůst je Evropa schopna pokrýt průběžným navyšováním podílu zejména solárních a větrných elektráren.